Moje žižkovská babička neměla lehký život. Matka jí zemřela jako mladé dívce a když se pak vdala a měla 4letou dceru, ovdověla. Navíc byla vnímána jako nespolehlivá osoba, protože dostávala pravidelně dopisy od strejdy z USA. Kvůli tomu byla ostatně i rok uvězněna. Většinu života pracovala jako vychovatelka v Milíčově domě a na ZŠ Chelčického.
S babičkou jsem toho hodně zažil. Jako malého kluka mě brala na nejrůznější výlety a rekreace s jejími kamarádkami. Ty jsem pak vídával opakovaně mnoho let při oslavách narozenin.
Sametová revoluce jí splnila mnohá přání – vidět Řím, navštívit Paříž a Londýn. Velkou inspirací pro ní byli Václav Havel, papež Jan Pavel II. a dalajláma. Při jeho návštěvě Prahy v roce 1990 se jí dokonce podařilo dostat až k němu a podat si s ním ruku.
Ona zas byla inspirací mojí. Na základě jejího vyprávění o Žižkově jsem začal sbírat staré pohledy a fotografie Prahy 3. Ačkoliv neměla možnost studovat, poctivě vychodila školu života. Jejím oblíbeným životním heslem bylo: líná huba – holý neštěstí.
Nikdy na ni nezapomenu.