O mně

Opět kandidujeme společně ve stejné koalici (TOP 09, STAN s podporou Žižkov nejen sobě). Chceme pokračovat ve změně, kterou jsme před 4 lety nastartovali. Jsem v čele a kandiduji na starostu.

Kandidoval jsem do zastupitelstva Prahy 3 ze třetí pozice a byl zvolen zastupitelem. Stal jsem členem Výboru pro výchovu a vzdělávání, místopředsedou redakční rady Radničních novin a předsedou komise pro strategický plán a participaci. Do toho všeho jsem ještě předsedou našeho zastupitelského klubu TOPSTAN, díky čemuž se účastním prakticky všech jednání a porad vedení Prahy 3.

Jsem přesvědčen, že jsme na radnici přinesli změnu, která tu nebyla od roku 1990. Nastartovali jsme řadu investičních akcí, provoz radnice jsme přestali finacovat z prodeje obecního majetku, z radnice jsme udělali otevřenou a komunikující instituci a získali jsme pro Prahu 3 ocenění obce s nejmenším korupčním rizikem v celé ČR.

Díky působení ve skautu a studiu pedagogické fakultě se specializuji na výchovu a vzdělávání. Diskuze o školství se často stáčí k počtu míst ve školách a školkách. Její součástí jsou však čím dál častěji také otázky, jak se na školách a co se na školách učí. Žijeme v proměnlivém světě a školy musí připravovat děti tak, aby obstály ve světě za 20 let.

Druhou mou specializací je participace, zapojování obyvatel do plánování a rozhodování. S obyvateli Prahy 3 jsme v uplynulých dvou letech projednali budoucí podobu mnoha veřejných prostorů (Slezské, vnitrobloků na Flóře, Biskupcově/Jeseniově a Jarově, Lobkovicova náměstí, Seifertovy ulice, parku Kapslovna, vnitrobloku na Jarově, dětského hřiště v Lupáčově a řady dalších). Žáci všech škol se také účastnili participativních rozpočtů. Společně s místními chceme plánovat i zanedbaný prostor v Příběnické ulici a podobu parku s novým tržištěm na Ohradě.

Participativně jsme připravili také Strategický plán Prahy 3, podle našeho vzoru jej teď tvoří například Praha 1. Počtem a šíří našich participačních aktivit je Praha 3 lídrem participace v Praze a neskromně myslím, že jsme vzorem ostatním městským částem.

V Radničních novinách jsem se podílel na vzniku jejich nové podoby. Inicioval jsem vznik RE-USE centra v Chlumově ulici, připravuji projekt lesní školky a účastním se řady dalších projektů.

Na Balkáně jsme si pronajali zahradu a stali se zahrádkáři.

Vstoupil jsem do TOP 09. Ochota kandidovat a angažovat přišla postupně. Vlastně jsem chtěl více ovlivňovat dění na Praze 3 zevnitř strany, která mi byla nejbližší.

Na kandelábru v Koněvově ulici mě zaujal plakát vznikajícího komunálního webu Kauza 3. Tou dobou už jsem sbíral staré pohledy Prahy 3, a tak jsem tento obsah nabídnul Kauze 3. V následujících letech byla Kauza 3 hlavním watch dogem radnice Prahy 3. Společně jsme vydali několik tištěných zpravodajů, organizovali setkání s kandidáty na starostu, diskuze o veřejném prostoru a vydali přes 2000 textů. V době vzniku Kauzy 3 byl facebook v plenkách, Radniční noviny byly plně pod kontrolou vedení radnice, a tak byla Kauza 3 jediným kritickým zdrojem vůči tehdejšímu vedení radnice. Jsem přesvědčen, že jsme je pár let museli pěkně štvát.

Začal jsem studovat na Pedagogické fakultě UK, obory český jazyk a literatura – občanská výchova. S nástupem do prvního ročníku jsem získal i brigádu v ranním vysílání ČT, tehdejším Studiu 6. Svět televize mě do značné míry učaroval, vše bylo zajímavé a navíc tříhodinové živé vysílání je obrovský adrenalinový zážitek. Kdo to někdy zažil, jistě chápe. V televizi jsem si postupně vyzkoušel různé činnosti, většinou produkčního charakteru, a účastnil se výroby stovek televizních pořadů včetně mimořádných událostí, jako bylo např. zasedání NATO v roce 2002. Byla to nezapomenutelná životní zkušenost, ale po 10 letech jsem už potřeboval změnu. Současně studovat vysokou školu a intenzivně pracovat nebylo jednoduché, ale nakonec jsem zvládnul obojí.

V září jsem se stal členem 140. skautského oddílu, později jsem společně s ostatními oddíl vedl včetně mnoha letních táborů. Před 10 lety jsme založili oddíl předškoláků Plšíci, jehož vedoucím jsem dodnes.

Ve skautu jsem se naučil hodně praktických dovedností, spolupracovat s ostatními, organizovat akce, ale získal jsem tu i určitý hodnotový kompas. Také jsem pochopil, že když něco mohu udělat pouze já, pak to udělat musím, protože jinak ta věc nevznikne. I díky tomu jsem se pak v životě namočil do organizace mnoha akcí v neskautském prostředí. Skautu také vděčím za několik celoživotních přátel.

Narodil jsem se jako první dítě mých rodičů.

V roce 1923 se na Žižkově narodila moje babička Zdeňka Pechová. Prožila tu nelehký život. Oba její rodiče byli neslyšící, poměrně záhy jí zemřela matka a později i manžel, rok byla vězněna komunisty, byla sama na výchovu dítěte. Většinu profesního života věnovala dětem jako vychovatelka v Milíčově domě a později na ZŠ Chelčického. Nikdy neztratila smysl pro dobrou náladu a víru v lepší zítřky.