Dnes jsme vyvěsili historickou vlajku Běloruské lidové republiky a položili květiny na Olšanských hřbitovech.
Dne 25. března 1918 totiž došlo k vyhlášení nezávislosti Běloruské lidové republiky (BNR) Byl to první běloruský moderní pokus o vytvoření suverénního a demokratického státu. Pro mnoho Bělorusů se tak BNR stala symbolem běloruské státnosti, svobody a evropské orientace země. V Lukašenkově ruském satelitu je paradoxně oslava založení tohoto státu trestná.
Položením květin jsme vzdali úctu třem mužům, kteří v meziválečném období našli azyl v Praze a vedli z ní boj za svobodu své vlasti:

• Piotr Krečeŭski (1879–1928), 3. předseda Rady BNR
• Vasil Zacharka (1877–1943), 4. předseda Rady BNR
• Mikałaj Viaršynin (? –1934), zmocněnec vlády BNR, konzul

Československo v čele s T. G. Masarykem podalo pomocnou ruku tisícům demokratických exulantů z východní Evropy a Praha se stala jejich domovem. Právě proto dnes leží na Olšanech.
Už teď vím, že mi v diskusi určitě někdo napíše, proč zase vyvěšujeme „nějaké cizí vlajky“. Jasně, vlajka na radnici nesvrhne diktaturu v cizí zemi, ale vyvěšení vlajky není prázdné gesto. Jasně tím ukazujeme, na jaké straně stojíme. Ukazujeme, že Praha 3 je a bude místem, kde lidé prchající před diktaturou a útlakem najdou bezpečí a nový domov. Svoboda a solidarita totiž nejsou jen věcí velké mezinárodní politiky, začínají u každého z nás. [